Ptáte se, kde a jak vznik nápad začít pracovat na tomto zpěvníku? Přesně o tom si redaktora časopisu Maskil povykládala s jeho autorkou Ráchel Polohovou.

Jak vznikl nápad na vydání zpěvníku a co tě k tomu přivedlo?

Opakovaně jsem dostávala od lidí pozitivní ohlasy na písničky, které zpracovávám posledních pár let pro Maskil. Jednou někdo poznamenal, že by z toho mohl být pěkný zpěvníček. Ten nápad mě chytnul a zůstal mi v hlavě, ale nějakou dobu ještě uzrával a chvíli trvalo, než nabyl podoby knižního vydání s pěknou grafikou a zrodil se v projekt na kterém dnes pracuju. Mezitím jsem mluvila s několika zástupci židovských obcí a komunit v Česku a dalšími lidmi, kteří mi potvrdili, že by něco takového mohlo mít smysl. To mě v mé práci ujistilo.

Jak jsi přišla k názvu zpěvníčku?

Tento název jsme vybrali proto, že jde o pozdrav k novému roku, ke svátku Roš ha-šana, který je v našem uspořádání ve zpěvníku první, a o slova, která slýcháme se začátkem každého roku. Proto jsme se rozhodli jimi otevřít i celou knížku. Další smysl názvu je pak v tom, že věříme, že celý náš rok se všemi jeho svátky a šabaty, které nám Hospodin dal, je skutečně dobrý. A toto bychom chtěli předat i všem čtenářům, zpěvákům, muzikantům…

Většina lidí si v současné době pod pojmem židovské písně představí klezmer, ten ale třeba v českém židovském kontextu nikdy moc nefiguroval.

To, co dnes označujeme jako klezmer je styl židovské hudby, který se formoval v oblasti východní Evropy a svůj největší rozkvět zažíval v druhé polovině 19. a na počátku 20. století. Název pochází ze spojení hebrejských slov klejכלי  (nástroje) a zemer זמר (melodie) – takže to můžeme přeložit jako „hudební nástroje“ což odpovídá tomu, že jde vlastně o instrumentální hudbu.

Pravdu je, že existují i historické zmínky o těchto muzikantech, tzv. klezmorim, na území Čech a Moravy, ovšem ruku v ruce s klezmerem se pak rodily jidiš písně, které tady už takovou tradici nemají. Víc doma je určitě klezmer třeba v Polsku, na Ukrajině, nebo i v Moldávii a dalších zemích východní a jihovýchodní Evropy. Vliv tamní lidové hudby a její charakter je to, co mu mimo jiné dodává tolik typický zvuk.

Klezmer nyní zažívá jakýsi revival po celém světě – což je úplně v pořádku, ale je dobré si uvědomit, že jde jen o určitou část bohaté židovské hudební tradice.

Jaké písničky tedy ve zpěvníku můžeme očekávat?

Krátká odpověď zní, že ve zpěvníku najdete všechno možné. Jsou zde písničky staré, které mají své kořeny v Evropě, ale i novější, které mají původ v Izraeli. Vesměs se jedná o hebrejské texty, ale původ melodií je hodně pestrý.

Je to zpěvník ke svátkům, takže jsou zde některé tradiční písničky (jako třeba Ner li nebo Maoz cur k Chanuce), bez kterých si oslavy svátků nedovedeme představit, ale i méně známé, které mohou naše oslavy zase trochu zpestřit a přinést něco nového.

Jiná odpověď by mohla být, že ve zpěvníku najdete píseň ke každému svátku židovského roku.

Pro koho zpěvník bude? 

Tak to byla největší výzva celého projektu. Zpěvník je ze své podstaty určen pro oslavy svátků – a tedy pro židovské obce, komunity a domácnosti v Česku. Ale snažili jsme se ho udělat tak, aby z něj měl užitek každý, kdo si jej pořídí, a aby se z něj něco dozvěděla i široká veřejnost.

Snad se nám to vše podařilo vyvážit.

Dozvíme se také něco o historii a významu jednotlivých písní?

To je další přidaná hodnota zpěvníku. Nejsou zde jen noty, akordy, a text s překladem a přepisem, ale každá písnička je doplněná komentářem, kde se můžete dočíst něco o autorech a původu písní nebo i další zajímavosti, které se vážou k nim a potažmo i k tradicím daných svátků.

Existuje v České republice nějaký podobný zpěvník? Z jakých zdrojů jsi čerpala?

Zpěvník složený z písní ze svého repertoáru, vydal v minulosti soubor Mišpacha a tento zpěvník je v současnosti vyprodaný.

Náš výběr písní je ale odlišný, obsah rozsáhlejší, a především celý koncept je docela jiný. Zpěvník Šana tova! je sváteční zpěvník, který nás může postupně provázet po celý rok a všemi svátky. Chtěli jsme mu dát také pěknou grafickou podobu.

A co se týče zdrojů, tak neocenitelné jsou v tomto směru především izraelské archivy.

Jsi také aktivní muzikantkou, co tě na židovské hudbě nejvíc baví a jaká její odnož je tvoje nejoblíbenější?

Na židovské hudbě miluju tu rozmanitost a pestrost, kterou má stejně jako celá židovská kultura. Je tedy těžké vybrat jen jednu oblast, nicméně asi musím zmínit zase ten klezmer… Je to hudba, která má svůj specifický rytmus a melodii a živelnost, a má prostě něco do sebe (navíc jako klarinetistka jsem tenhle hudební styl asi nemohla minout…).

Vedle toho mě ale zajímá a baví i chasidská hudba a niguny – bez nichž by mimochodem klezmer a jidiš písně nebyly tím, čím jsou.

Jedna věc mě pak na židovské hudbě fascinuje moc, a to jsou specifické tóniny pojmenované podle konkrétních modliteb, které jsou v nich pronášeny. Tyhle tóniny totiž najdeme nejen v liturgické hudbě, ale i v tom klezmeru nebo v jidiš písničkách a dalších melodiích a nejrůznějších židovských písních, které jsou v nich zapsány.

Jak často si zpíváš? Myslíš, že se v Česku zpívá málo?     

Když jsem sama, tak skoro pořád (smích).

Ale jestli se v Česku zpívá málo, to si netroufám hodnotit. Pro každého je málo a moc v tomto ohledu něco jiného. Obecně si ale myslím, že píseň a hudba patří do života ve dnech radostných, ale i smutných. Doufám tedy, že nový zpěvník lidi inspiruje a přispěje k tomu, že si budou zpívat, a to nejen o svátcích.

PTALA SE KATEŘINA MIKULCOVÁ